Jak moc je důležité zdraví člověka? Jak moc dbáme na to, abychom se vyhnuli úrazům nebo alespoň minimalizovali jejich důsledky? Velmi. Proto je také pozice zdravotníka neméně důležitá a žádaná v souvislosti s bezpečností a zdravím. Matěj Žárský představuje zdravotníka, který se dobrovolně podílí na utváření bezpečného prostředí pro Čmeláčky, ať už jsou v prostorách denního stacionáře nebo kdekoli jinde v rámci víkendového pobyt. Jeho vytrvalost i trpělivost v kombinaci s pečlivostí a starostí tvoří jedny z největších předností, které by měly být každému zdravotníkovi vlastní. A to skutečně není vše, co
Matěj zvládá, je toho mnohem víc…

Dobrý den Matěji, můžete se prosím představit našim čtenářům?

Jmenuji se Matěj Žárský a pocházím z Ostravy, kde i v současné době žiji, pracuji a tvořím. Pracuji ve společnosti Akademia CZ na pozici obchodního ředitele.
Svůj volný čas trávím s přáteli nebo ve svém ateliéru. Už odmala jsem toužil stát se výtvarníkem, což se mi částečně povedlo. Ovšem postupem času mě cesta osudu vedla jiným směrem, směrem, který je pro mě stejně důležitý jako výtvarná tvorba, kde naplno využiji svou kreativitu. V mém životě je pro mě velice důležitá práce, tvoření a neustálý rozvoj a učení se novým věcem, ať už se to týká pracovní stránky nebo mého osobního výtvarného projevu. Podílet se a vytvářet něco, co má smysl, je pro mě největší odměnou a zadostiučiněním. Jsem typ člověka, který je pro to, co miluje, schopný hořet, bojovat za ideály, které má, i když se mnohdy může zdát, že zápasí s větrnými mlýny. Mám rád svou práci, své okolí i svůj život. Je to cesta, kterou jsem si vybral sám, což je pro mě velice důležité.

Jak jste se dostal ke ČMELÁČKU z.s., potažmo dobrovolnictví v podobě zdravotníka?

Ve Čmeláčku jsem před pár lety pracoval jako grafik. Postupem času jsem začal jezdit jako výpomoc i na víkendové pobyty. Později jsem začal pracovat pro jinou firmu, ale i nadále jsem chtěl na víkendové pobyty jezdit. Shodou okolností se objevila možnost udělat si zdravotnický kurz. Handicap patří k životu a lidé by to tak měli brát Neváhal jsem a mohl jsem být přínosný na víkendových pobytech také jako zdravotník.

Jde o velkou zodpovědnost, obzvláště u handicapovaných osob, přeci jen mají jiné projevy, než lidé bez postižení. Jak se k tomu stavíte?

Zodpovědnost to bezpochyby je a opatrnosti nikdy není dost. Zvláště když si uvědomíte jejich zdravotní stránku a veškeré léky, které klienti Čmeláčku mají předepsány. Vždy musím přemýšlet o různých eventualitách, které mohou nastat. Proto vždy trvám na jistém postupu, který omezí rizika nehody na minimum. Vždy je ovšem třeba zachovat chladnou hlavu a hlavně nepanikařit.

Brouk v trávě
Schovává se, prolézá,
leží, odpočívá,
nás si prostě nevšímá…

V čem je toto poslání náročné? Nemáte strach, že se stane na pobytu, kde pomáháte jako zdravotník, nějaký ošklivý úraz?

Obavy samozřejmě mám, ale jak už jsem dříve řekl, je třeba přemýšlet o různých eventualitách a vědět, jak danou situaci řešit.

Při tom všem ještě zvládáte být obchodním ředitelem společnosti AKADEMIA CZ s.r.o. – hlavním sponzorem neziskové organizace ČMELÁČEK z.s. Je obtížné tyto dvě pozice skloubit dohromady?

Obtížně to možná vypadá, ale každý člověk si musí ujasnit své priority a umět si zorganizovat čas. Některé dny jsou tak volnější, ty další se nezastavíte. Ovšem víkendové pobyty jsou pro mě tak trochu odpočinek, alespoň se dostanu z pracovního koloběhu a přijdu na jiné myšlenky.

Máte dostatek času také na sebe a své zájmy? Co Vaše kresba a digitální tvorba?

Umět se přizpůsobit je velice důležité. Toto heslo razím i ve svém osobním volnu. I když jsem po práci unavený, tak si chvilku na své přátele vždy najdu. Stáli totiž při mně a podporovali mě na mé cestě. Vždy musím přemýšlet o různých eventualitách, které mohou nastat. Co se týče výtvarna – k malování se dostávám čím dál méně, ovšem vynahrazuji si to čmáráním do pracovních poznámek nebo tvorbou myšlenkových map v práci, které pak vypadají jako ucelený obraz. Své kreativity a výtvarné tvorby jsem se nikdy nevzdal, jen jsem se přizpůsobil okolnostem.

Pravděpodobně je mezi námi stále hodně lidí, kteří o handicapu moc neví, je něco, co by pro začátek měli vědět? Jak by se měli stavět k postiženému člověku, když jej potkají na ulici?

Lidé mají strach z něčeho nového nebo neznámého, a proto se mnohdy chovají odtažitě. Měl jsem podobné obavy, když jsem před pár lety nastupoval jako grafik do Čmeláčku. Ovšem velmi rychle tyto obavy zmizely. Čmeláčky jsem začal brát jako děti, kterými jsou a navždy zůstanou. Jsou to děti, jejichž mysl je zbavena starostí nás dospělých. Mysl, která je dětská, i když se jedná o dospělé lidi. Mysl, která zůstane hravá. Handicap patří k životu a lidé by to tak měli brát. Není na tom nic zvláštního, je to součást života.

Děkujeme za velmi cenné myšlenky i náhled do života kreativce, zdravotníka a obchodního ředitele v jednom s pokorou a jasnými cíli, ke kterým směřuje.

Rozhovor i další články si můžete přečíst ve 14. čísle našich Čmeláčkových novin – únor 2018.